o mně |

zde měla být moje fotka ;)

Narodil jsem se 17.10.1970 v překrásné krajině Nízkého Jeseníku a tam jsem na několika místech prožil i celé své dětství. Tak se tato krajina s malebnými kopečky a údolími stala součástí mých vzpomínek na dětský svět - svět který byl (a zůstává) vpořádku.

Jsou to vzpomínky, které měly obrovský transformační potenciál pro mě samotného a stále ho mají i ve vztahu k Vám a Vašemu léčení. Souvislost mezi ‘bytím vpořádku’, celistvostí a zdravím je krásně vidět např. i v angličtině, kde slova ‘whole’ (celý), ‘heal’ (léčit) a ‘holy’ (svatý) jsou blízce příbuzná (pocházejí ze starogermánského ‘heil’ = úplný, nezraněný, uzdravený, zachráněný).

Než jsem začal chodit do školy, tak jsem často býval u babičky a mimo jiné s ní téměř každý den v podvečer chodíval do kostela. Dlouhou chvíli jsem tam, kromě pozorování všeho kolem, věnoval i spojování, rozpojování a natahování světýlek mezi mými prsty ;-) Bral jsem to jako naprostou samozřejmost a nijak o tom nepřemýšlel. Později jsem na to zapomněl a když jsem v pubertě četl v tátových samizdatech (patnáctý průklep překladu z ruštiny na téma psychotronických výzkumů) o auře, tak jsem si to ani nijak nespojil.

Už v dospívání mě začaly výrazně zlobit kolenní klouby (diagnostikován patellární syndrom) a postupně se přidávaly další problémy. Musel jsem opustit své milované šplhání po skálách a horách a to odstartovalo mé hledání smyslu života. O pár let později jsem ze zdravotních důvodů ukončil i studium IT. Tento sled událostí, které jsem tehdy prožíval velmi úkorně, vedl k mému narůstajícímu zájmu o filozofii, psychologii, k otázkám o podstatě světa a člověka. A tak se stalo, že jsem získal hned dva diplomy v oboru teologie.

K problémům s koleny se přidaly bolesti v bedrech. Po hodině chůze či stání byly tak silné, že mi prakticky znechutily kdysi tak oblíbené výlety po městech a památkách. To mi bylo něco málo přes třicet. V té době jsem také trávil mnoho času studiem Ježíšova života a působení prvotní církve jak z biblických textů (v originále), tak z mimobiblických svědectví. A tak jsem začal, pro mě tehdy nečekaně, chápat mnohé paralely s jinými duchovními proudy. Dodnes mě nepřestává fascinovat postava Ješui - obrovská šířka a hloubka jeho bytosti. Na jedné straně prostota, až ‘neoriginalita’ jeho metod práce, na straně druhé jeho jistota kým je a proč dělá to, co dělá. Úroveň jeho vědomí, síla pozornosti a čistota lásky.

Než jsem se dočkal čtyřicítky, tak se bolesti kolen ozývaly již po deseti, dvaceti minutách jízdy autem. Začaly bolet i úpony na holenních kostech a přidaly se drobné klouby. Nejdříve na rukou, pak i na nohou. Má tehdejší ortopedka usoudila, že to vše odpovídá trendu moderní doby, kdy civilizačními chorobami trpí i lidé mladší než já, a dopručila mi: ‘Nechoďte mi sem, dokud nebudete mít kolena jako balóny’. Upozorňuji, že ani tehdy jsem nebyl žádný ‘obchazeč’ ordinací. Vyjma oné ortopedie - ta kolena a záda mě opravdu děsila - museli sestřičky mé karty většinou hledat někde v archívu (jednou až ve sklepě ;-) kam se od mé poslední návštěvy přesunuly.

K tomu všemu pálení v chodidlech, bolesti loktů při nesení nákupu, zápěstí, která odmítala vyždímat hadr... A s ženou jsme čekali dítě. Po dvou desítkách let manželství. Tak jsem si řekl, že se to musí řešit. Absolvoval jsem několik koleček různých vyšetření vedoucích od specialistů k odborníkům a nazpět. Příčina nenalezena, a tak se usoudilo, že se jedná o psychosomatický problém. A protože to byl, i vzhledem k mé rodinné situaci, opravdu problém s velkým P a trval jsem na jeho řešení, byla mi nabídnuta antidepresiva ;-) Ta jsem s poděkováním odmítl a uprostřed téhle hluboké krize pochopil, že problémem nejsou ani kolena, ani záda, ale jejich stav ;-)

A s tím mi zdravotnictví nebylo schopno pomoci. Nezbylo, než hledat na vlastní pěst. Pomohli i mnozí jednotliví lékaři a výsledky jejich práce a výzkumu, i když většinou šlo o lidi medicínským systémem ostrakizované. Dalších deset let svého života jsem věnoval intenzivnímu poznávání fungování lidského těla a vědomí jak samostudiem, tak na školách u nás, na Slovensku a v Německu. Samozřejmou součástí takovéto proměny života byla i změna stravování - již 8. rokem se stravuji téměř výhradně vegansky. To vše mi umožnilo výrazně zlepšit můj zdravotní stav. Nejen, že přestala být problémem jízda autem (dokonce i osmihodinové cesty do zahraničí), ale můžu si i zaběhat (můj syn začal dřív běhat než chodit a běh dodnes miluje; a tak nás můžete příležitostně potkat, jak běžíme do Kauflandu - pro něco menšího a pro radost ;-)

Studium tělesné stránky člověka jsem vzal také docela zgruntu, a tak se stalo, že z původně zamýšleného doplnění a zpestření mé spirituální specializace o somatiku, se stalo její podstatné prohloubení. Ovšem na hlubině jsem opět potkal skutečnosti nečekané, a tak jsem se jim dlouho bránil. Čím déle to trvalo, tím to bylo turbulentnější ;-) Upřímně soucítím s lidmi kolem mne, kteří to museli vydržet.

Nakonec jsem přece jen pochopil, že překážky nejsou ‘tam venku’ a přijímám, co je k přijetí a pouštím, co je k opuštění. Ač ten proces stále trvá a trvat bude, tak hledání smyslu ustalo, ‘sedl jsem si na své místo u ohniště’ a teď už hledám jen dřevo na přikládání (a občas brýle). Za mnohé jsem vděčný mým pozemským učitelům, ale nejvíce mému duchovnímu učiteli Ješuovi - s o to větší radostí, že v jeho případě mě ani nemrzí, že není žák nad svého učitele ;-)

Co je tělo? Ten stín stínu tvé lásky, který, dá se říct, v sobě obsahuje celý vesmír’, ptám se znovu a znovu s Rúmím. A vnímám, že je pro mne podstatné udržet tuto otázku otevřenou pro odpovědi, které budou celejší, svatější a léčivější.

kvalifikace |

- studium evangelikální a katolické teologie

- reflexní terapie (pohybový systém, lymfatický systém, duše, práce s vědomím)

- terapie pánevního dna
- terapie bolestí pohybového aparátu
- jemná terapie páteře
- myofasciální a strukturální integrace
- funkční manuální medicína (doc. Tichý)

- sportovní a rekondiční masáže
- dornova metoda plus
- měkké techniky
- myofasciální techniky

- & další ;-)