jak pracuji |

Věnuji se ‘spiritosomatické rekondici’. Re·kondice je slovo latinského původu: re - znovu, condicio - domluva, smlouva. ‘Rekondicio’ tedy původně znamenalo ‘obnovit smlouvu’. Znovu uzavřít smlouvu s Vaší duší a s Vaším tělem, začít s nimi opět mluvit a naslouchat jim tak, aby Vám to umožnilo žít Váš život naplno, v míře v jaké po tom toužíte.

Pracuji intuitivně, na úrovni vědomí, na které máme možnost hovořit s Bohem, vnímat bytosti duchovního světa a překračovat linearitu času. V tomto smyslu mluvím o ‘transgresní terapii‘. Stejně jako u regresní terapie nejde o žádnou hypnózu, ale o práci s vědomím a podvědomím.

Naše hmotné tělo, jeho energetické a psychické struktury, naše duše, způsoby jakými se vztahujeme k našemu okolí... to vše je od sebe oddělitelné jen v našem myšlení (a jeho pojmosloví). Pokud si hlouběji uvědomíme, jak prožíváme a pociťujeme různé situace našeho života, poznáme vzájemnou provázanost a prostoupenost těchto ‘různých’ oblastí naší existence a pochopíme, co znamená, že pravdu nenalézáme, nýbrž vytváříme svým životem.

Až překvapivé množství zdravotních, osobnostních a vztahových problémů je nějakým způsobem podmíněno disharmoniemi v rodových liniích - a to i velmi dávnými. Proto věnujeme pravidelně pozornost i této oblasti - naši předci a celý řetězec našich životů si ji opravdu zaslouží   ♥︎

Odměnou je nám požehnání od našich předků, které přináší více síly a harmonie do našeho bytí.
- (chronické) bolesti pohybového aparátu

Bolesti velkých i drobných kloubů (kolena, kyčle, prsty rukou i nohou...). U všech kloubů je možná jak prevence vzniku artrózy, tak i významné zlepšení po jejím rozvinutí. Dále bolesti svalů a úponů, karpální syndrom, skákavý prst, syndrom neklidných nohou, golfový či tenisový loket apod. Také bolesti a blokády páteře a beder (a s těmi, ač se to na první pohled nezdá, přímo souvisí mnohé další problémy, např. syndrom neklidného genitálu).

Sám jsem několik let pravidelně cvičil jógu (začínal jsem v již zaniklé Olomoucké ‘Živé zahradě’ u skvělé Radky Holické, tehdy ještě Crhonkové ;-) a právě proto dobře vím, kde jóga pomůže, a kde to prostě v jejích možnostech není. Na druhou stranu je naopak možné cíleně napomoci tomu, aby se cvičitel do určité pozice vůbec dostal (nebo dostal bezpečněji), a tak z ní mohl mít i zdravotní benefit (kromě benefitu volního - z neustálé snahy to přece jen zvládnout ;-)

Dále akutní migrény, o kterých jako bývalý pravidelný migrenik vím své - včetně toho, že jejich akutnost bývá výrazně chronická ;-)
- jizvy a ztráta citlivosti

Jizvy drobné i větší; dá se pracovat jak s jizvami hlubokými (špatně srostlými), tak rozsáhlými (popáleniny) i do hloubky sahajícími (císařský řez). Předpokladem je vždy lékařem konstatované základní zhojení jizvy (v případě šití tedy až po vstřebání/vytažení stehů).
- čištění a harmonizace čaker

Záleží vůbec na směru rotace čaker? Často se učí, že u mužů rotují liché čakry doprava, sudé doleva a u žen naopak. Je to však spíše zachycení stavu, který se běžně vyskytuje, než popis vyváženého čakrového systému. V praxi to pak znamená, že jak u mužů, tak u žen je polovina čaker ‘rozhozených’ - u jedněch tak, u druhých naopak.

Říkám tomu mužský nebo ženský ‘mišmaš’. Jeho ‘nositelé’ jsou těmi typickými muži (ve hmotě zakotvení, s uzemněnými emocemi, cílevědomí, s ostrými lokty, umí se prosadit, jejich sexualita je odpojená od srdce, svou spiritualitu snadno rozpínají mezi ‘horní’ a ‘dolní’ svět...) nebo ženami (méně uzemněné, ‘esotericky povlávající’, s výraznějšími emocemi, menší zaměřeností na cíl, i přes snadnou komunikaci se často jakoby neumí prosadit, mají provázanou sexualitu se srdcem, výraznější intuitivní vnímání...).

Kdo chce toto, kulturně podmíněné, mužství a ženství překročit a touží po větší vyrovnanosti, nebo chce pracovat jen s určitým jednotlivým aspektem své osobnosti, ten bude spokojen spíše s individuálnějším (i když méně častým) naladěním čakrového systému.
- spolupráce s ‘duchovním světem’

Od pradávna lidé věděli, že vědomí se neprojevuje jen ve viditelné sféře existence, ale že je i jiná, našemu běžnému smyslovému vnímání nepřístupná, strana světa, obývaná myriádami bytostí. Bytostí, které nejsou jen kdesi v jakémsi ‘nebi’ nebo na místě, kde přebývají duše zemřelých, ale které žijí zde mezi námi, sdílejí s námi společný životní prostor a spolupracují s námi na správě tohoto světa. Toto pojetí nebylo blízké jen pohanským a přírodním kultům, ale i ranému křesťanství.

Například svatý Augustin (354-430 n.l.) v Libro Quaestionum píše: ‘Každá viditelná věc v tomto světě, je pod ochranou svého anděla.’

A Origenes (184-253 n.l.), jeden z nejvýznamějších křesťanských myslitelů vůbec, byl přesvědčen, že ‘jsou andělé, kteří mají na starosti lidská konání, říše a provincie, jednotlivé lidi, růst a rozmnožování zvířat, říši rostlin a říši minerálů atd., a kteří jim propůjčují síly, které my nazýváme tajemnými’ a že pečují o to, ‘aby vzduch zůstal nezkažený a stal se životní silou, kterou lidé vdechují.’ Jako anděly označoval tedy i nejrůznější bytosti přírody a živlů.

S těmito anděly přírody lze spolupracovat, jsou to často schopní léčitelé a rádi pomohou i nám lidem. Existují tak například šamani, říká se jim paleros (‘stromaři’), kteří se svému řemeslu nevyučili u jiných šamanů, ale přímo od bytostí stromů. Na oné straně však lze potkat i duše zemřelých lidí, tzv. zbloudilé duše, keré uvízly v jakémsi ‘meziprostoru’, často následkem nějaké nešťastné připoutanosti, a kterým je vhodné pomoci k dokončení jejich odchodu. Je to prospěšné nejen pro ně, ale i pro vibrační kvalitu našeho ‘sdíleného’ prostoru.

Naši pozornost si zaslouží i pročištění nejrůznějších rodových zátěží (vznilých např. z přehlížení, až vyloučení některých předků v rodové linii), zátěží majetků (nejčastěji kvůli násilnému vyvlastnění v Sudetech, či po únoru 1948, kvůli exekucím apod.). Našim předkům je potřeba dát místo a úctu, která jim náleží, a pak je ze svého života propustit. Je to osvobozující pro nás i pro ně. A v neposlední řadě tak opět můžeme svým dílem přispět k ozdravení našeho společného světa.
- provázení na duchovní cestě

‘Život nemá žádný smysl. Smysl máme my a přinášíme ho do života. Je ztrátou času pokládat otázku, když jste odpovědí.’
Joseph Campbell

Jsme odpovědí. Ale kdo je ta odpověď? Kdo jsem? Kdo jsi? Nejdůležitějsí otázka našeho života. Důležitější je už jen odpověď.

Pokud tuto odpověď nalezneme, tak jsme našli i řešení mnoha moderních ‘civilizačních problémů’, mezi které patří například syndrom vyhoření, chronické deprese, obligátní krize středního věku a celá řada dalších psychologických a psychiatrických problémů, včetně tzv. ‘psychospirituální krize’.

Máme pocity vykořenění, toužíme někam přináležet, snažíme se navázat na nějaké tradice. Hledáme v prvotním křesťanství, ale také ve zbytcích prastarých duchovních tradic, ať keltských, indiánských, nebo kultů Bohyně. Nejsme však závislí na práci archeologů a historiků - tyto prastaré tradice našich předků jsou pořád živé, vibrují všude kolem nás ve své plnosti.

Nedílnou součástí je i doprovod na poslední cestě. Ať už jako příprava na smrt nebo jako pomoc s odchodem duše od těla ve chvíli smrti, nebo po ní. Obzvláště při náhlých a traumatizujících úmrtích je to pomoc nejen pro zemřelého, ale i pozůstalí prožívají úlevný dotyk Ducha a závan Pokoje.
- rakovina jako šance pro•cit•nout k životu

Rozhodně nepřistupuji na požadavek léčení rakoviny jako alternativy k postupům ‘oficiální medicíny’. Samozřejmě můžete přijít, ale k lékaři Vás stějně pošlu ;-) a pracovat spolu budeme během Vaší onkologické léčby nebo až po jejím ukončení.

Pokud ale očekáváte spolupráci v prevenci vzniku rakoviny nebo prevenci recidivy nádoru nebo Vám byla ukončena léčba v terminálním stádiu onemocnění s tím, že Vám lékaři neumí už více pomoci, pak se na mne můžete obrátit.

Daleko větším problémem, než vedlejší účinky onkologické léčby je totiž strach z nich. Lépe řečeno náš duchovní stav, který dovolí strachu, aby se v nás zabydlel. A on nezůstává sám, rád se druží s jinými a nevyhnutelně vzniká syn·drom strachů (řecké syn + dramein = souběh).

Jak můžeme vidět například na případu Anity Moorjani (viz její kniha ‘Musela jsem zemřít’ s krásným originálním názvem ‘Dying to be Me’, tedy volně: ‘Umírala jsem, abych se stala sama sebou’), u které došlo ke spontánnímu uzdravení z konečného stadia rakoviny (resp. návratu z předsmrtného kómatu), tak problémem vůbec nebyl stav jejího těla (zničeného jak nemocí, tak léčbou). Léčebná síla našeho těla je obrovská. Konec konců ani onkolog Vás, v užším slova smyslu, neléčí, ale snaží se pomoci Vašemu tělu, aby se mohlo vyléčit - tak jak umí a je mu dovoleno, tak posiluje, podporuje, uvolňuje oslabenou samouzdravující sílu Vašeho těla. Ta je potenciálně silnější než vedlejší účinky léků a lékařských postupů. A k tomu, aby byla silnější i ve Vašem konkrétním případě, můžeme přispět společně.

‘Všichni lidé v sobě mají svého vlastního lékaře. Přichází k nám, aniž by si této skutečnosti byli vědomi. Největším úspěchem je, když tomuto lékaři, který je v každém, umožníme vykonávat jeho práci.’
Albert Schweitzer